Články našich lektorů

Thumbnail

To že někomu chcete pomoci, ještě neznamená že mu skutečně pomůžete

Dělám deset let ředitele neziskovky Brontosauři v Himálajích, která podporuje vzdělávání v Malém Tibetu. Našim cílem je pomoci obyvatelům vesnice Mulbekh pomoci postavit nový školní kampus pro 350 dětí, zajistit finanční samostatnost a moderní výuku. Jednou metodou, jak to naplňujeme je, že do školy posíláme české dobrovolníky.

Kdysi jsem náhodou narazil na jeden článek s nadpisem „Jeden den dobrovolnictví v africké vesnici kompletně změnil facebookovou profilovku jedné dívky“. Neuvěřitelně mě pobavilo, jak jde v jedné větě shrnout veškero podstatu dobrovolnictví v rozvojové zemi a náramně jsem si u toho zavzpomínal na naše začátky.

První rok

V rámci mé první dobrovolnické cesty do Malého Tibetu jsme společně se skupinou dobrovolníků pomáhali vykopávat základy klášteru vesnice Sapi. V průběhu týdenní pobytu panovala ve skupině 10 dobrovolníků až náboženská atmosféra – například se dobrovolníci mezi sebou povzbuzovali kdo z nich vykope více.

Na konci pobytu za námi přišli místní obyvatele s omluvou, že ty základy mají být o dva metry vedle. To byla pro skupinu velká rána a některé holky začali brečet a říkali „jak nám to ti hajzly mohli udělat“. Když to místní viděli, tak se rozhodli, že zachrání situaci a prohlásili, že nemáme být smutní, že už jede bagr, který to celé vykope.

Skutečně další den už byl na stavbě bagr, který v průběhu rozlučkové ceremonie mezi místními a dobrovolníky, párkrát máchl lopatou a všechno už bylo správně. Místní dobrovolníkům uctivě děkovali za jejich pomoc, vyčíslovali na kolik životů dopředu si zlepšili karmu a u toho se mimochodem zmínili, že ten bagr je hrozně drahý a jestli by ně něj něco přispěli.

Všichni si rázem uvědomili, že jejich pobyt není pro tamní takový zázrak, jak si představovali. A to je totiž zásadní problém – protože pokud chcete novou facebookovou profilovku tak na mí musejí místní vypadat tak, že jsou z vaší přítomnosti úplně podělaní.

Pomáhá nejviditelněji

Další rok jsme si řekli, že jsme minulý rok asi udělali chybu v propagaci, a tak jsme pozvali do Malého Tibetu herečku Světlanu Nálepkovou, zpěváka Davida Krause a potom se ještě přidali ex-poslanci Kateřina Jacques a Martin Bursík.

Světlana nálepková sebou měla vlastní novinářku, která v průběhu pobytu postovala do českého bulváru články o tom, jak zachraňuje tamní děti, což začalo neuvěřitelně iritovat ostatní dobrovolníky. Ty začali říkat, že „Jestli Světlana publikuje ještě jeden článek tak já tady končím“, „my tady makáme a ona se na nás pouze zviditelňuje“, „to vypadá jako bychom tady vůbec nebyli“. A tím se nám odkrylo další rys dobrovolnické pomoci – když chcete novou facebookovou profilovku, tak vám zásadně vadí, pokud někdo aspiruje, že ji bude mít lepší.

A to je někdo slavnej?

Po potvrzení účasti uvedeného mediálně známého kvarteta mi došlo, že rodina Krausova vlastně zničila politickou karieru Kateřiny Jacques v pořadu Show Jana Krause. Tam Kateřina neuměla vysvětlit co je Biomasa a což byl začátek jejího konce v politice. Říkal jsem si, že to bude na místě hroznej průšvih, protože ti Bursíci toho Krause úplně zničí.

Nicméně opak byl pravdou. Přítomnost politiků na akci byla nejvíce nepříjemná Davidovi Krausovi. Svůj nesouhlas nejdříve šířil skrytě. Protože to asi nebylo dost dobré, tak jednoho dne v rámci společného oběda vstal a prohlásil: „Já si myslím, že politici jsou nejhorší lidi na světě a mě neuvěřitelně vadí, že jsem tady s vámi na jedné akci Katko a Martine. Vy se se mnou totiž tajně vyfotíte a využijete mojí popularity pro vaši politickou kampaň“. Po určitém odmlce a až si všichni uvědomili co s e to vlastně stalo, na to Martin Bursík reagoval slovy „… a to je někdo slavnej?“ Martin totiž Davida vůbec neznal.

Jak už víme z předchozí kapitoly, pokud chcete mít novou facebookovou profilovku, dobře si pohlídáte, jak bude vypadat profilovka ostatních.

Zázračný dárce

Do tohoto láskyplného prostředí se najednou zjevil místní borec s vlastní autem a řidičem, který se představil jako syn zámožné rodiny z Kašmíru, která se živí prodejem koberců, že studuje ve Velké Británii a teď je doma na prázdniny, že se doslechl o tom projektu, že má zájem jej finančně podpořit, že do týdne převede 300 tisíc Rupií a začal se hned ze všemi kamarádit.

Ve skutečnosti to byl profesionální podvodník z jednoho z kašmírských slumů. Jeho jediným cílem bylo vyspat se s nějakou dobrovolní, udělat jí dítě a odjet s ní společně do Evropy. Jak asi tušíte, až na dítě se mu to tentokrát nepodařilo dotáhnout.

Taky se mu podařilo přemluvit Martina Bursíka k tomu, ať ním odjel do hlavního města Kašmíru na setkání s ministrem školství, který je jeho dobrý známý. Mezi organizátory jsme již tušili, je to podvodník, a tak jsme Martinovi opatrně naznačili, že ta cesta není dobrý nápad. To byla však perfektní voda na mlýn Kateřině Jacques, které prohlásila „teď jste Martinovi znemožnili jednou možnost tady pomoci, vy jste hrozně nevděční, my na to tady kašleme a jedeme domů“

Když už totiž máte novou facebookovou profilovku, tak si uvědomíte, že žerete hnusný žrádlo, spíte ve spacáku na zemi, serete na suchým záchodě a velmi rádi si najdete nějakou záminku proč od tam vypadnout.

Jdeme to zapít

Protože byli všichni zkleslí z toho, co se ve škole děje, šli to zapít do tamní hospody. Nicméně v Malém Tibetu je člověk, který se dotkne veřejně alkoholu, největší odpad. A Tak když tamní vzpomínají na tu skupinu dobrovolníků neřeknou „to jsou ti, kteří učili naše děti“, ale řeknou „ti se brutálně ožrali v naší hospodě“. Protože když už máte novou facebookovou profilovku, je vám skutečný dopad vašeho pobytu na místní obyvatele zcela ukradený.

Poděkování Dalajlámy

Zlatý hřeb celého pobytu bylo, že se 14. Dalajláma rozhodl udělit dobrovolníkům audienci jako poděkování za jejich nezištnou pomoc tamní komunitě. Audienci jsme šli vyjednávat s Dalajlámovým sekretářem, a protože jsme všichni obyčejní lidi v rámci 10 sekund jsme se dozvěděli, že z kapacitních důvodů Dalajláma nevezme 30 lidí a že máme vybrat pouze 15.

To byla pro ty sluníčkáře nestravitelná zrada přímo od Dalajlámy s kterou se nebyli schopni vyrovnat. Situace začala postupně gradovat v prohlášení „Světlana by neměla být vybraná protože si pouze dělala vlastní PR“, „Bursíci si zase dělali politickou kampaň“, „ty jsi chlastal v tamní hospodě“ a „ta zase jenom šukala“ atd.

Nicméně audience nakonec zdárně proběhla a všichni si nastavili novou faceboovou profilovku přímo s Dalajlámou.

Happy End

Náš příběh tedy má happy end. Ten se stal v létě 2015, když jsme pořádali osmý ročník této akce. Dobrovolnice Terka totiž prohlásila, že si moc potěšilo, jak krásné měli její studenti závěrečné vystoupení které 14 dní trénovali, jak je moc šťastná, že ve škole byla, protože ji přišlo, že veškeré dění ve škole má hluboký smysl a vyvolává s ní důvěru.

Za 8 let různých FuckUp-ů jsme se na nakonec naučili řídit dobrovolnické pobyty tak, že mají význam pro tamní komunitu, že si z něj odnáší zajímavé zkušenosti děti, jejich rodiče i dobrovolníci a cesta každý rok vyprodukuje 30 spokojených dobrovolníků s novou facebookovou profilovkou.

Podívejte se i na další zajímavé články.

Přihlašte se k odběru, aby Vám nic neuniklo.